DŮSLEDNÁ LIKVIDACE VD.

Situace se zhoršuje nestačí jen zavedená praxe.

Včelařské veřejnosti je prezentován názor, že redukce množství roztočů zvládneme dodržováním MVO, někde dosud ano, ale jak dlouho? Jiné ovšem je, jak jsou tato řešení účinná v redukci roztoče samotného. Dnes již se dají rozlišit oblasti, kde se to daří více a kde méně. Je to ve včelařích samotných, i když také okolí hraje podstatnou roli. V praxi to pak vypadá jako v sezoně 2014-2015. Je zde jeden problém. Většina chovatelů včel problematiku Varroózy ani zdaleka nezná a provádí jen doporučená opatření, která v některých letech už nestačí, či první ošetření přichází pozdě. V podstatě je to způsobeno nepochopením života roztoče. Pravdu nemají ani ti co tvrdí, že parazit svého hostitele nechce zničit. Již nám to několikrát ukázal. A proto si myslím, že ten, kdo nechce riskovat případné komplikace, tak pro toho je důležitý individuální přístup ke každému včelstvu zvlášť. Není možné svádět všechny úhyny jen na varroózu. Úhyny zde byly i před Varoózou, ale v současné době tento parazit rozšiřování jak těch známých, tak i nových onemocnění umocňuje. Proto je třeba jeho redukci především nepodceňovat. Životní prostředí pro včely se zhoršilo, to si musíme přiznat. Chemizace místo orby a v zájmu vyšších výnosů ovládla zemědělství. Znečištění vod je také horší vlivem chemizace i sucha, které v posledních letech trápí naši přírodu. Poslední dobou přibývá nových včelstev, ale pastvy je čím dále méně. Točíme se ve spirále, která nemá jiný konec než ten katastrofický. V takové situaci není divu, že když včelař neudělá něco navíc pro včely, tak se pak diví, že přichází úhynové roky. Není přece problém úhynů až tolik spojen s určitým druhem použitých redukčních prostředků (viz problémy také v zahraničí), ale spíše to má co dělat s imunitou včel a s četností roztočů v dané lokalitě. Mohu uvést příklad, jsou oblasti či ZO, které ještě nepoznaly hromadné úhyny. Hlavní důvod asi bude nepřemnožení roztočů nad určitou mez v těchto oblastech. S tím souvisí i nedůslednost v redukci (někdo tomu říká "léčení"). Na toto již dávno upozorňoval Ing. Veselý a sice - že je třeba snížit četnost roztoče ošetřením až k nule - abychom se vyvarovali větších problémů v příštím roce. Podle mne je jedno, jakými prostředky se cíle dosáhne. Trvám však na názoru, že je nutné snížit hladinu zamoření Varoózou, aby nebyla včelstva tolik zatěžována. Mám za to, že není jiné východisko než včelám věnovat více pozornosti po zdravotní stránce. Teď nemyslím jen varroózu. Je třeba více sledovat ve včelstvech virová onemocnění a Nosemy, které způsobují náhlé zeslabení včelstev. Proti virům není oficiálně uznaný žádný lék (ano zde se dá hovořit o "léčení"), ale KM podaná včas do takového včelstva, může průběh těchto nemocí utlumit. Nejsem si jist, jestli zastavit. Na tomto poli mám ještě málo zkušeností. Všeobecný názor je, že včelstva je potřebné ponechat pod určitým větším tlakem roztočů, aby si vytvořila obranný mechanizmus. Tento názor já nesdílím. Myslím však, že je třeba si nejprve uvědomit jakou intenzitou se podílí vliv horizontálního přenosu nemocí prostřednictvím kleštíka, a to jak v malém, tak ve větším zamoření. Při větším zamoření na stanovišti vzniká situace velice složitá a rozdíly procentuálního zamoření všech včelstev jsou malé, navíc je zde velké nebezpečí rozšíření dalších patogenů, se kterými máme ještě málo zkušeností. Je to jistě komplikovaný problém a řešení nemůže být jednoduché. Když se k tomu ještě přidají nevhodné podmínky vytvořené přírodou, může se vygenerovat takový rok, jako byl 2014-2015. Při minimálním zamoření na stanovišti se jeví horizontální přenos jako nevýznamná záležitost a citlivější včelstva na zvýšené rozmnožování VD zřetelně vystupují do popředí. Případné problémy se snáze odstraní. Není to jen varroóza, která nám dělá problémy, jsou to další patogeny, se kterými se musíme vypořádat. Včasné zachycení nákazy - to je cesta!! Ne ponechání zásahu na poslední chvíli, nebo na určený termín shora (SVS), to už je kolikrát pozdě. Zatím nebylo publikováno moc příkladů, jak to dělat jinak.

První nález na včele je již třeba řešit!!!
První nález na včele je již třeba řešit!!!

Podletní zootechnika.

Protože v tomto období dochází k enormnímu nárůstu populace VD a tím pádem se také začínají objevovat viry, předcházím těmto problémům posezónní zootechnikou, jak je dnes moderní nazývat věci nově, avšak důsledněji a jinou metodou s ohledem na výskyt možných viróz či Nosemy. Je to kontrolní monitoring KM po posledním medobraní, někde ihned aplikace KM na podzim pak, je-li třeba, KM v podmetu a případná redukce VD ke konci roku či v lednu KŠ. Celou dobu zimního klidu mám přehled o spadu v jednotlivých včelstvech a mohu pak reagovat. Ke každému včelstvu přistupuji individuálně a z toho plyne, že u jednoho včelstva mi stačí jedno ošetření a u jiného třeba tři. Po posledním medobraní se zaměřuji na množství zásob, výměny dosloužilých a chybějících matek a zároveň kontroluji kvalitu plodu u všech včelstev podle záznamů. Přidávám do zimního krmení odvar z černobýlu. Případné znaky viróz (může to být i jen větší mezerovitost) ihned řeším. Snažím se o to, abych měl co nejméně přeživších roztočů na jaře a nemusel napravovat něco v březnu. Co možná nejnižší stav roztočů je moje zásada. Já jsem možná podle někoho sobec a nechávám na ostatních, jestli se jim podaří vyšlechtit varoarezistentní včelu, způsobem ponechání většího zamoření, zatím co já se snažím tlumit roztoče v nepočetné populaci, kdy nad ním ještě mohu částečně vítězit. Předcházím tím větším problémům, které vidím v okolí. Podle této zootechniky jsou menší problémy se zalétáváním z okolních včelstev. Výjimky nevylučuji. Proto alternativní ošetření jsou namístě. Bude-li zamoření roztoči VD silné, je pravděpodobné, že i redukce poctivě provedená nestačí a roztoče se nepodaří zredukovat na takovou míru, jako tomu bylo v začátcích zamoření (minulé století).                    ---->




 V zásadě platí - malé zamoření = malé problémy  a opačně.

Nemluvím teď jen o jednom stanovišti, ale o lokalitách, kde dochází k větší koncentraci včel ohraničené přírodními překážkami. Dnešní situace, zvláště tam, kde se vyskytují časté úhyny, je podle mého názoru způsobena větší benevolencí vůči VD. Dalším problémem je zastaralost úlů u některých včelařů a s tím spojené méně účinné ošetření, absence varoadna nebo nedostatečná kontrola včelstev v průběhu sezóny včetně zimy. Nemyslím, že jsem vyčerpal všechny možnosti, jak mírnit nepříznivou situaci a také nemohu říkat hop, dokud včely zdárně nepřezimují, ale doufám, že jsem vás inspiroval.Jak jste jistě postřehli, nepoužívám k redukci VD vyřezávání trubčiny, ani ji nevyřezávám k potlačení rojové nálady. Prostě to v mém provozu nestíhám. Kladu důraz na čistotu mezistěn, které vkládám do včelstev. Nechci, aby byly kontaminovány zejména používáním Gabonů. Proto využívám jen vlastní produkce vosku z víček. Zcela jsem se odstřihl od dolských "léčiv". Při používání kyselin se zlepšilo prostředí i pro roztoče, což jsem zaznamenal vyššími počty spadlých, oproti stanovištím sousedních včelařů. Dále by vás mohlo zajímat, že monitoringem se začínám zabývat až v průběhu srpna, jednoduše proto, že je to zbytečné zdržování od sezónních prací. Dřívější spad je pro mne příliš nedokonalá forma informace o stavu četnosti kleštíků ve včelstvech. Je to informace nepřesná - často nulová alespoň u mne. První redukce roztočů provádím zpravidla až po nakrmení. Poslední (max. 5-10 vč.) až po Vánocích i později KŠ. Sublimace se mi v tomto období jeví účinnější než redukce Grifinem. Ještě se vrátím k tomu, že není mým cílem nadměrně podporovat chov trubců. Není to totiž dobré pro tlumení Varroózy. Já mám zájem chovat trubce jen ve včelstvech vybraných. To jsou ta, která mají co nejméně roztočů a mají dlouhou plodovou přestávku přes zimu. Taková včelstva přemísťuji na oplozovací stanoviště po dvouleté prověrce. Proto tak důsledné sledování a archivace záznamů. K podobnému efektu, jako došlo u vymizení zvápenatění plodu by mohlo dojít v případě, že by všichni trubci ze včelstev příliš nakažených Varoózou neměli možnost se pářit. Což prakticky nejde. Proto se snažím o převahu vybraných trubců na mé oplozovací stanici a sleduji zimní plodování. Slibuji si od toho alespoň snížení populace kleštíků. Nadějným včelstvům je třeba vytvářet normální podmínky v rozvíjení jejich přirozených instinktů, a ne je nechat zápolit v nedobrém zdravotním stavu s přemnoženou Varoózou. V době, když už všichni kolem ponechávají včelstva v klidu, já redukuji roztoče KŠ ve vybraných včelstvech, abych nemusel zasahovat v průběhu sezóny.

Spady po vánočních redukcích.

Podzimní ošetřování stávající metodou při existenci plodu ve včelstvech se dostatečně nesníží počty kleštíků, což se nemusí projevit ve směsné zimní měli, ale až v létě následujícího roku. Směsná zimní měl je velice nepřesný až falešný obraz zamoření kleštíkem, který něco vypovídal o situaci ještě v dobách, kdy nebylo plošné zamoření. Je to jen "berlička", která má udržet vědomí, že se pro nás něco dělá, avšak je to zbytečné vyhazování milionů. Každý včelař si může prohlédnout spad sám a to jednotlivě po úlech a má přesný přehled o zamoření, a může cíleně zasáhnout tam kde je třeba.

Důležitá změna - Zimní individuální monitoring.

Nenechat se zdržovat směsnými vzorky a včas zasáhnout. Jediný směrodatný vzorek je spad z ošetření na začátku roku od konkrétního včelstva. Snažit se o co nejnižší výchozí stav roztočů v březnu. Sledovat celkový zdravotní stav a nejen Varroózu. Včelařům dát větší možnost volby a samostatnosti v rozhodování. Více využívat organických kyselin jak k monitoringu, tak k redukci VD.

Nezbytné změny, které nás tak jako tak čekají.

Stávající MVO je třeba změnit. Jsou to nařízená opatření bez znalosti konkrétního zdravotního stavu včelstva. Ta způsobují povrchní přístup většiny včelařů. Je třeba vzít v úvahu změny klimatu a přizpůsobit tomu redukci VD. Zaměřují se jen na fumigaci, bezpodmínečně odevzdanou a mnohde i znehodnocenou měl, čímž se docílí jen prodlení v jarním ošetření, které se provádí mnohde pozdě a špatně. Výsledkem jsou četné ztráty. Při minimálním zamoření na stejném stanovišti se jeví horizontální přenos VD jako nevýznamná záležitost. Citlivější včelstva pak zřetelně vystupují do popředí a můžeme je snáze identifikovat a brakovat. Při větším zamoření je zvládnutí výběru složitější. Vzniká nepřehledná situace, kdy se snadno mísí populace roztočů sousedních úlů a vzniká tak i riziko větší vitality roztočů a přenosu dalších onemocnění obecně. Pak se zapojuje do výběru více faktorů. Tudíž i úspěšnost redukce s vyšším zamořením hodně klesá. Možný důvod může být právě zmíněná větší vitalita roztoče, začínající rezistence nebo již hodně poškozená včelstva. Proto dle mého názoru není vhodné stupeň zamoření podceňovat. Málo kdo z nás si přizná fakt, že již třicet let šlechtíme kleštíka v odolnosti. Čím větší napadení VD pak je složitější monitoring a složitější ozdravění.

Postupné snižování zimních spadů. Nadějné výsledky zootechnických opatření.

Toto je můj názor, vycházející z praxe. Ivančice 20.9.2016

Včelařství Vítámvás
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky