ROK 2020

V prvním díle byla popsána možná obrana samotného včelstva proti nemocem, které nás nyní trápí v souvislostí se zhoršeným životním prostředím a hustším zavčelením v okolí. V tomto letošním příspěvku poodhalím svůj postup při ozdravování včelstva v mých podmínkách a který je již i ověřen v prostředí, kde došlo v loňském roce k velkým úhynům v okolí. V tomto prostředí u mne žádné úhyny nenastaly ani na jaře. Problém "kleštík" je dávno vybádán.  Největší problém je chovatel včel sám. Nemalý startovací počet kleštíka v sezoně množí, aby jej ti tzv. zodpovědní a organizovaní v létě hubili avšak v podletí se může opět intenzivně množit on i viry. Třeba nevhodnými zásahy a pozdním krmením. A pak se diví. Je potřeba přistupovat ke včelaření v tomto století jinak, než jsme byli zvyklí z dřívějška. Včelstva více nechat žít podle jejich instinktů a nemyslet si, že vše víme líp. My včelaři, se budeme muset smířit s tím, že na všechny otázky odpovědi nenajdeme, i když se o to musíme samozřejmě snažit. Včely nám asi nedají nahlédnout do všech svých zákoutí života, ale někdy se povede cosi odhalit. Asi proto včelařím tak trochu jinak. Pohledem přírodního včelaření jde v případě nemocí včel o soužití parazitů mezi sebou a o vzájemnou kontrolu vyváženého stavu. Jde o to, jestli nás situace inspiruje uvažovat o zásahu do včelstva, kdy je třeba zastavit včas proces přemnožení některých virů, které způsobí pozdější kolaps včelstva (třeba až v následujícím roce), nebo počkat na vhodnou dobu. Pokud to ještě někdo neumí, je třeba věnovat více času pozorováním svých včelstev a vnímat rozdíly. Jakmile se objeví první příznaky, je třeba zhodnotit naléhavost zásahu KM. V sezóně, při plodování se úspěšnost KM nejeví velká z mnoha důvodů (nedostatečná působnost na všechen plod a nemocné včely, nepřerušená kontinuita plodování, možná nákaza z okolí). Nejvhodnější clona KM je říjen-listopad s přerušením plodování. Z praxe vím, že působí i na nižší početnost přeživších roztočů přes zimu. Jistěže někdo namítne, že se tím ubližuje včelstvu (nabourá se mikroflóra), já mám však dojem, že ta mikroflóra je už nabouraná tou nerovnováhou virů, a proto se snažím o restart této mikroflóry právě tou KM. Podle mne to funguje a včely jsou po ní vitální, a i více produktivní. Myslím si, že věda jednou potvrdí moji domněnku. A jsme u toho stále diskutovaného vztahu mezi vědou a praxí, mezi hobbisty a komerčními včelaři. Praxe interpretuje, věda vysvětluje. Praxe věci skládá do sebe, aby včelař usoudil, co znamenají. Věda je rozkládá, aby zjistila, jak fungují. Cílem ovšem je, aby byly v souladu a doplňovaly se, a to ve včelařském oboru u nás jaksi nefunguje.

Co má vliv na sílu zimujícího včelstva je součet okolností, které musí nastat, aby byly vytvořeny podmínky pro zdravý vývoj mladé generace přečkávající zimní období. Toho nemůžeme dosáhnout jen tím, že včely zbavíme kleštíka. Je to souhrn úkonů, které musí v sezoně navazovat na vzniklé nákazy. Mám na mysli třeba Nosemy, bakteriální nemoci i viry. Bez monitoringu kleštíka to také nejde. Tato všechna onemocnění je třeba včas identifikovat a zakročit proti nim. Já to dělám KM, protože Varidol je jen na kleštíka a ostatní onemocnění neumí řešit. Proč už se dávno někdo tím nezabývá. Dovolím si tvrdit, že by třeba místo povinné zimní měli, měla být povinná kyselinová clona, jako za dob Prof. Svobody ředitele VÚ Dol, kdy se používal BEF. Tím chci naznačit, že je třeba nejprve řešit zmíněná onemocnění, aby je ve včelstvu dále nerozšiřoval kleštík. V opačném případě je to k nezastavení, dokud nepřijde kolaps. To vše se dá uskutečnit během dvou let.

Toto je odkrytí dalšího střípku v mozaice postupu ke zdravějším včelám ve zhoršeném životním prostředí.